Vystudoval jsi vodohospodářství a krajinářství, ale profesně se věnuješ sociální oblasti – to jsou poměrně vzdálené obory. Jaká byla tvá cesta k současnému profesnímu angažmá?
Jak to v životě bývá, může za to buď náhoda nebo prozřetelnost, což se dá těžko posoudit, když člověk ještě nezná konec. Byl jsem náhodou u náborového pohovoru, který v Klatovech vedla ekonomická vedoucí české pobočky ADRA, dost mi to zaujalo a jel jsem se tedy podívat na severní Moravu, jak fungují velká dobrovolnická centra. Tam jsem se zúčastnil taneční lekce vysloužilého baletního mistra pro seniory. Tělocvična. Babičky a dědečkové na invalidních vozících nebo těžce chodící o holích sedí v kruhu. Mezi nimi mistr pouští melodie, tancuje a vyzývá k tanci. Projíždí s vozíčkářkou děkovačku a diví se, že paní to zná. Pokloní se jí, paní má slzy v očích a ukáže se, že je to baletní tanečnice, která si už 40 let nezatancovala. Tehdy jsem si uvědomil, jak jsou věci relativní. Pro někoho drobnost, může někomu jinému prosvítit šedé dni osamění a stárnutí v domově. Vzal jsem tedy jako výzvu rozšířit dobrovolnictví v západních Čechách, kde se netěší zdaleka takové popularitě jako na východě. Dobrovolník totiž může investovat svou hodinu týdně, drobnost, a zásadním způsobem tak někomu zlepšit život. Pak následovalo tříkolové výběrko, kde jsem jako svou kvalifikaci prodával sledování táty, při zakládání osobní asistence v Klatovech a pomáhání mámě při její práci na zakládání domova pro matky s dětmi v tísni. K mému překvapení jsem byl přijat a v Klatovech teď máme dobrovolnické centrum. Svoje původní obory ale stále využívám. Při krizových situacích člověk potřebuje koordinovat práci třeba i 400 dobrovolníků s nulovou expertízou ale ohromným elánem pomáhat. Pak se hodí, když je člověk vodohospodář. Jediné, co jsem mohl dělat, totiž bylo stavět koryto, které  energii pomoci usměrňuje a přehrady, abychom mohli aktivitu načasovat, tedy pouštět stavidlem, v pravou chvíli. 

V nabídce sociálních služeb se tedy orientuješ, co by bylo dobré v této oblasti v Klatovech změnit či zlepšit?
Klatovy urazily v sociální oblasti obrovský kus cesty, a když srovnáme možnosti člověka v těžké životní situaci, které měl před 20 lety a dnes, tak vidíme kus dobré práce. Velkým problémem ovšem je, že takový člověk má dost komplikovanou cestu k tomu, aby se o těch možnostech dozvěděl. V podstatě neexistuje efektivní kanál, kterým by bylo lidem v nouzi komunikováno, kam se mohou obrátit pro pomoc s konkrétním problémem. S tím souvisí i nesystematická spolupráce mezi jednotlivými subjekty. Za sebe mohu říci, že máme spolupráci dobrou snad se všemi poskytovateli, nicméně je to vždy postaveno na značném úsilí jednotlivců, nad rámec jejich povinností. Takže z mého pohledu by zásadním způsobem prospělo systematické setkávání, tím systematické myslím plánované a řízené na platformě města. K tomu by samozřejmě bylo dobré, kdyby zasedala pravidelně komise odborníků, která by byla poradním orgánem rady s nějakými delegovanými pravomocemi.
Samostatnou kapitolou je neúprosná demografická křivka, která jasně ukazuje, že z dlouhodobého hlediska nás čeká vysoký nárůst imobilních, péči potřebujících občanů, v počtech, na které nejsme připraveni. A já zde nevidím žádné odborné analýzy, které by budoucí stav modelovaly a navrhovaly opatření. Hodiny tikají je třeba najít řešení dřív než zazvoní budík a probudíme se v krizi, jejíž řešení bude trvat léta.