Vedro, že se skoro nedá pohnout, rozpálené ulice, na kterých by se dala smažit vajíčka. Když konečně zaprší, trvá to chvilku a je z toho nakonec jen víc dusno. To je realita letních měsíců ve městech už posledních pár roků. V poslední době se stále více mluví o tom, že zeleň a voda ve městě jsou receptem na příjemné prostředí a zlepšení stavu. Stačí se v létě posadit pod vzrostlý strom nebo k tekoucí řece a sami cítíme, že na tom asi něco bude. Je-li řešení takto nasnadě, musíme se ptát, jak to vypadá v této oblasti v Klatovech.
Odhlédneme-li od snů naivních aktivistů, kteří by rádi využívali výhody života ve městě, ale bez zástavby, a zároveň od představ zastánců betonu, kteří by přírodu z města vyhnali zcela, shodneme se na tom, že skutečná otázka pro obyvatele moderního města, ve kterém se dobře žije, zní: „Jak a v jakém poměru funkčně zkombinovat vodu, stromy a zastavěnou plochu tak, abychom co nejlépe žili a odolali vlivům přírody?“
„Na zeleň si město nechalo zpracovat generel, kde je všechno připravené,“ chtělo by se říci a vskutku; díky generelu máme docela slušnou analýzu stavu zeleně, včetně obecného doporučení, jak se o ni rámcově starat. Takový dokument může sloužit technickým službám při péči o zeleň ve městě. Může být užitečný i pro představitele města, kdyby se náhodou chtěli ptát, proč je pouze cca čtvrtina rozlohy zelených ploch ve městě hodnocena jako v pořádku (viz obrázek). Nicméně generel nemůže sloužit jako koncepční plán rozvoje města. Sloužit k němu ani nemá, protože koncepce a vize mají být rozhodnutími politickými. Jsou to politici, kteří mají, ideálně po důkladné diskusi s odborníky a s občany, rozhodnout, jakým směrem se město bude ubírat. Naše druhá otázka tedy musí být: „Chceme, aby příroda ve městě sloužila jen na pohled, nebo chceme, aby byla pulzujícím prostředím, kde se lidé schází, baví se a prostě žijí?“
Zdá se, že odpovědi na druhou otázku se město léta vyhýbá. Čekáme tedy na okamžik, kdy liknavost přinese své ovoce v podobě nutných obřích investic a následně řady let dalšího čekání. Strom totiž na rozdíl od asfaltu není otázkou týdne. Přitom základní problémy jsou zřejmé a neřešené. Na posezení jich můžeme z rukávu vysypat jen pro ilustraci hned několik.
1) Hůrka je nekultivovaná a nepřináší přes svůj ohromný potenciál žádnou přidanou hodnotu. Je poblíž hustě obydlené zástavby a zároveň jedinou souvislou plochou, která je dostupná z domova pro seniory. Poloha mezi pískovnou a městskými lázněmi je navíc dostupná po cyklostezce. Místo malé zoo nebo lanového centra (pouze příklady k diskusi, nikoli návrh „pojďme rychle stavět“) jsou tam náhodně rozmístěná neudržovaná workoutová stanoviště a křoví. Rozhledna, odkud není nic vidět.
2) Sídlištní zeleň je neudržovaná, přestárlá, bez včasně vysazené náhrady, rozhozená, jak zrovna napadlo někoho před 40 lety. Až bude pokácena, k čemuž nevyhnutelně dojde, zbude pouze prázdno a vedro. „Vtipným“ příkladem nekompetence je pak čerstvá výsadba stříbrných smrků kolem Družby. Tento druh smrku totiž hojně ustupuje nejen z měst, ale i z přírody. Díky trendu stoupající průměrné roční teploty je totiž odsouzen k zaschnutí nebo k velmi nákladné individuální péči.
3) Systém kaskádových rybníků podél ulice u Čedíku je v současné době neudržovaný, a tím pádem nevyužívaný, přestože by tyto vodní plochy mohly částečně odlehčit přetížené Kolonádě. Vzhledem k hustě zabydlenému okolí je k tomu i polohou předurčen. Kromě toho současné výzkumy přesvědčivě dokládají, že voda má velmi blahodárný účinek na zmírnění duševních poruch, dokonce daleko výraznější než zeleň. Jak řekl Jan Werich: „U vody je fajn. A když už tu vodu někde mám, tak se o ni musím starat, aby to nějak vypadalo.“
Toto jsou jen příklady některých míst, kde jsme v minulých letech evidentně zaspali.
V Klatovech se nevede žádná diskuse ani nepadají žádné návrhy, jak se přetransformovat ve město, kde zeleň a voda pomáhají udržovat teplotu a vlhkost v přijatelných mezích a zároveň nás občany zve k životu. Vidíme jen snahu sem tam něco zrekonstruovat, ovšem bez návaznosti na celkovou koncepci rozvoje města, a tedy často nevhodně. Klatovská zeleň rozhodně není v katastrofálním stavu, jako v některých jiných městech, nicméně je to dáno zejména historickou dispozicí a velikostí ploch. Pokud bychom včas určili strategii, jak s nimi nakládat a podle té zeleň opečovávali a rozvíjeli, předešli bychom opravdu závažným problémům v budoucnosti.
Konkrétní místa v Klatovech
Pojďme si nyní projít Klatovy, zastavit se u konkrétních míst a stručně se podívat na jejich stav, účel a nastínit jejich další vývoj.
Mercandinovy sady – velmi dobrý příklad toho, že lidé městskou zeleň chtějí a rádi v ní tráví čas. Dokonce natolik, že je Kolonáda naprosto přetížená. Velmi dobré napojení na cyklostezku do Lub, včetně zkvalitnění přemostění Drnového potoka, aby odpovídalo zátěži. Šlendrián s odstraněním izolační jílové vrstvy hráze a následný údiv nad protékáním hráze je poměrně nezávažné pochybení, které má spíše komický nádech. Provrtání kmenů vzrostlých stromů při výstavbě stezky na kmenech stromů je z podobné kategorie chyb, ovšem s většími následky. Škoda ale je, že oba interaktivní prvky, které v sadech jsou, tedy lodičky a stezka na kmenech stromů, jsou od sebe nelogicky daleko, a nemohou tak být obsluhovány jednou osobou, což se následně negativně projevuje na otevírací době. Potěšitelné je i vystavění boulderu, který sice rozšiřuje možnosti vyžití, poněkud nešťastné je ovšem umístění mimo ostatní atrakce, a tedy i mimo občanskou infrastrukturu, jako třeba wc. Čímž se dostáváme k dalšímu ne úplně promyšlenému kroku, a to navýšení kapacity wc a vůbec zavedení veřejného wc do budovy, kde už málo místa bylo i před tím a kam se nehodí. Přitom jednoduché řešení, které můžeme vidět leckde ve světě, je budka, která je bezbariérová, samodezinfekční a s automatickými dveřmi.
Jak by mohlo vypadat veřejné WC ve městě 21. století v parku.
Škoda také je, že není využit potenciál místa v oblasti společenské a kulturní. Skvělá atmosféra, prostředí a obliba parku přímo zve k uspořádání hudební a divadelní produkce za důstojnějších podmínek, než je pod střechou Kolonády, kde není dostatečný prostor a díky nízkému stropu ani kvalitní zvuk. Naopak v prostorách za Kolonádou by se přímo nabízelo letní pódium s kvalitní produkcí, která bude divácky úspěšná. Stejně tak by bylo vhodné zvážit zřízení grillpointů, které se čím dál častěji objevují v městských zeleních a jsou hojně využívané. Živé město tvoří občané a jejich interakce, která působí blahodárně i na chod města jako celku a kultivuje nás. Přes veškeré nedostatky jsou Mercandinovy sady nejvíce navštěvovanou zelení Klatov a jasným příkladem, že lidé stojí o odpočinek v příjemném prostředí.
Vodojem v Husových sadech má vynikající polohu uprostřed zástavby, a tím pádem je hojně navštěvován. Stromy tu byly koncepčně vysázeny již před lety a v nedávné době proběhla revitalizace další části, což můžeme považovat za příklad správného plánování.
Spálený les – přestože je poněkud dál od centra, je napojen na cyklostezku, a tím pádem využíván. Pro výletníky, kteří se vydají k památníku obětem heydrichiády, je poblíž k dispozici altánek s vodní plochou, což je velmi příjemné, jakkoli poněkud chátrá, aniž by byl na místě významně dlouho. Za součást Spáleného lesa můžeme pro zjednodušení počítat i povedený polder, který byl naprojektován s ohledem na multifunkční využití a slouží nejen k pozdržení kulminace povodňové vlny, ale i jako revitalizační prvek s vysokou ekologickou stabilitou a poskytuje zázemí zajímavým druhům zvěře. Je zde možno zahlédnout vzácného ledňáčka i velmi neobvyklou čejku. Pro zvýšení atraktivnosti pro cyklisty by bylo příhodné zvážit rozšíření sjezdové cyklodráhy, která na místě vznikla svépomocí a je využívána.
Křesťanský vršek – návrh hotov, úprava schodů a křížové cesty proběhla s kvalitou diskutabilní, protože některé stromy jsou již teď, krátce po vysazení, mrtvé, ale to se prostě může při výsadbě stát. Vršek kopce je stále před rekonstrukcí, nicméně začíná být poměrně nejisté, zda bude někdy po rekonstrukci. Vzhledem k tomu, že se nachází poblíž nemocnice, kde jsou i dlouhodobě nemocní, měla by být jednou z priorit města jeho rekultivace a zpřístupnění pacientům, kteří by tak mohli nalézt další rozptýlení v těžké životní situaci. S tématem také souvisí rekonstrukce budovy bývalé porodnice, která se jeví jako ideální pro pobytové zařízení pro seniory.
Lomeček – nabízí se jako romantické zákoutí, které je poměrně blízko centra. Velmi povedená instalace posezení je bohužel běžnou veřejností téměř nevyužívána, neb je naprosto neudržována a plná odpadu. Celý prostor by měl být koncepčně upraven tak, aby lákal veřejnost k využití. Doufejme, že revitalizace bude spojena s projektem výstavby v lokalitě Větrovna, jehož příprava probíhá a měl by přinést atraktivní místa k bydlení přímo na zelené ploše nad Lomečkem. Byla by to tak první vlaštovka ve vyvážení negativ, která přinese zástavba, pozitivem v nakládání se zelení ve městě.
Drobné zeleně v rámci celého města – plochy, které jsou často nahodile rozeseté mezi paneláky, silnicemi a jinou zástavbou a uliční aleje. Jejich kvalita je různorodá, většinou dle toho, komu jsou na očích. Nicméně můžeme zde vysledovat jeden společný jmenovatel, který by měl být heslem při nakládání s nimi: údržba a obnova s předstihem. Dříve nebo později bude nutné vypořádat se s často přestárlým, druhově nevhodným a nekoncepčním porostem. Aby následky tohoto „zaspání“ byly pro nás, kdo v Klatovech žijeme, minimální, je potřeba začít situaci řešit záhy, ale dlouhodobě s přihlédnutím k vývoji teploty a srážkového režimu.
Klatovská Hůrka – Přirozeně velmi hezké prostředí s velkým potenciálem, které je navíc blízko husté zástavbě a mělo by tak sloužit k rekreaci i pro aktivní odpočinek. Dobrý přístup na pískovnu a do klatovských lázní toto místo navíc přímo předurčuje k návštěvnosti. Zároveň se jedná o jedinou souvislejší zeleň, která se nachází poblíž domova pro seniory. V současné době leží ladem a pokus o změnu spočívající v rozhození pár posilovacích a herních prvků s lavičkou to těžko zachrání. Možností využití se přitom nabízí mnoho. Dá se představit, že by v tom prostoru mohlo klidně vzniknout lanové centrum, což má výukový potenciál pro mládež, stejně jako by měla i malá zoologická zahrada nebo specializovaná obora, jejíž vytíženost se dá předpokládat vzhledem k hojné návštěvnosti obyčejné klece pávů, která se na Hůrce nachází dnes. Samozřejmostí by měla být alespoň úprava porostu a rekultivace prostoru bývalé kaple sv. Anny a zprůhlednění obzoru z rozhledny.
Prstenec parkánu – Klatovské centrum bylo v minulosti obehnáno hradbami vnitřními a vnějšími. Mezi nimi byl prostor, jehož pozůstatky dodnes centrum obepínají. Nejvíce patrné je to v Hostašových sadech, kde jsou k vidění pozůstatky obou zdí. Tento zelený prstenec přímo vybízí ke koncepčnímu zpracování, které by právě tu prostorovou kontinuitu vypíchlo a stylově sjednotilo. Kromě Hostašových sadů se jedná o Vrchlického sady, sady na Valech, částečně o plochu za refektářem jezuitské koleje a knihovnou a plochu navazující na parkoviště u křižovatky Plzeňská – Dobrovského. Tyto plochy jsou velmi různorodé na škále estetiky a využití od velmi účelného, tedy Vrchlického sady, přes neúčelné, což jsou Hostašovy sady, a ostudné, např. udusaná hlína za sodovkárnou, tedy přímo v centru, až po neřešené, kam můžeme zařadit prostor nad parkovištěm. Představme si teď na chvíli, že by všechny tyto plochy byly stylově propojené a zpracované s ohledem na jejich historii. Takto celistvý prostor, který považujeme za samozřejmost, je totiž díky své rozloze a zachovalým prvkům opevnění a obranných věží spíše rarita mezi městy a je velká škoda, že ta příležitost leží ladem. Celý prstenec je nejbližší a nejvlastnější součástí centra a měl by tedy nejvíce lidem nabízet společenské, kulturní i odpočinkové vyžití. Právě tyto prostory jsou, společně s náměstím, místy, kde se přirozeně má odehrávat každodenní život města.
Letmým pohledem na mapu Klatov zjistíme, že město sestává ze třech různých typů ploch: zeleně zahrnující zatravněný porost, stromy a keře, vodních ploch, které sestávají z řek, rybníků, nádrží a bazénů. A samozřejmě zastavěné plochy, která jednoznačně převažuje a z podstaty věci převažovat musí.
Každý z těchto typů ploch má ve městě své místo a svou nezastupitelnou funkci a přináší svá pozitiva i negativa. S přihlédnutím k realitě našeho města se na ně teď pojďme podívat. Základními funkcemi městské zeleně jsou rekreace, estetika a „klimatizace“. Vedlejšími pak ekonomika(turismus), prostor pro život zvířat a produkce (zahrádky) a nakonec rezerva. Že lépe vypadá upravená zeleň než plac z betonu, a že i více vyzývá k odpočinku, je celkem nasnadě a můžeme si to sami vyzkoušet, kdykoli si porovnáme posezení v Mercandinových sadech, alias na Kolonádě, s posezením na Erbenově náměstí, tak řečeném buzeráku, kde ostatně nikdy nikdo neodpočívá. Funkce klimatizace je dnes už u zeleně a zejména stromů velmi dobře známá. Strom nejen, že tvoří stín, ale také spotřebovává sluneční záření, čímž před ním chrání nás. Strom si kolem sebe vytváří své mikroklima, které může v parných dnech být i o desítky stupňů chladnější než okolní prostředí. Jako určitá negativa pak můžeme považovat nutnost údržby a úklidu toho, co ze stromů spadne.
Vodní plochy jsou v první řadě rezervoárem vody, která je naprostou nezbytností pro život. Dále mohou být, při správném zacházení, použity jako nárazníková pásma protipovodňových opatření a nakonec stejně jako stromy slouží ke stabilizaci teploty ve svém okolí. Jako vedlejší, nicméně pro příjemný život nezbytnou, označujeme funkci rekreační. Jednoduše se ve vodě koupeme a odpočíváme u ní. Nebezpečí vody ve městě spočívá v záplavách, se kterými máme v Klatovech nepěkné zkušenosti, a dále v odplavu materiálu, což můžeme hezky vidět po každém větším dešti v Hostašových sadech, tedy parku za čajovnou. Oba tyto jevy lze ale v Klatovech docela dobře eliminovat.
Zastavěná plocha slouží k bydlení, podnikání, vzdělávání, dopravě a parkování, obecně můžeme říct, že k životu. Pozitiva jsou tedy zřejmá. Největším negativem pak jsou dopady zastavěné plochy na přírodní faktory, a to je akumulace tepla a naopak nulová absorpce srážek. Lidově řečeno je nám na takových místech v létě vedro na padnutí, v zimě tam mrzne až praští, absolutní sucho, ale když víc zaprší, tak se zvednou hladiny, naplní kanály a nám to, v lepším případě, zatopí sklepy a v horším vyplaví domácnosti. Přesto je zastavěná plocha nedílnou součástí našeho života.
Aby bylo možno město rozvíjet ke spokojenosti všech lidí v něm žijících, je třeba pečlivě plánovat, monitorovat a rozvažovat vhodnou kombinaci vody, zeleně a betonu s asfaltem. To vyžaduje dlouhodobý plán na dekády dopředu, protože zastavění plochy znamená de fakto nezvratnou změnu, a protože zeleň nějakou dobu roste. K dobrým mravům ve vyspělých městech patří, že je požadováno, aby ten, kdo zastaví větší plochu města, zpravidla developer, kompenzoval negativa, které s sebou zástavba přinese. V praxi to znamená, že se postará o výsadbu zeleně, střešní plochy svých areálů využije k získávání solární energie, nebo třeba udělá nádrž na dešťovou vodu, která je využívána k závlaze městské zeleně a zároveň snižuje pravděpodobnost případného vylití vodního toku z břehu. Samostatnou kapitolou je voda, se kterou se velmi těžko hýbe, ačkoli zrovna v Klatovech máme krásné příklady, že i to lze, a to v kaskádách rybníků, které se táhnou od Mercandinových sadů dále kolem ulice u Čedíku a ve změně toku Drnového potoka, který musel ustoupit zástavbě. Z vodohospodářského hlediska jsou to počiny velmi chvályhodné. Nejde však jen rozvíjet a stavět nebo sázet, je třeba také udržovat, a i to s ohledem na dlouhodobý horizont. Je zřejmé, že staré a nemocné stromy je třeba kácet,přesto, že likvidace dřevin vyvolává pochopitelně vlny nevole. Veřejnost nedostává informace, proč jsou konkrétní místa mýcena. Přestože zeleň v Klatovech je obecně přestárlá, nevidíme, že by bylo počítáno s náhradou. Na většině sídlišť můžeme takový přístup sledovat přímo ukázkově. Zatímco neudržovaná a přestárlá zeleň (kterou většinou nasázeli soudruzi ještě v době, kdy bylo ve zvyku šoupnout strom nahodile, kde mi zrovna napadne, a druh, který mi zrovna napadne) zabraňuje přístupu světla do poloviny pater, nevidíme koncepční výsadbu mladých stromů, které by tyto měly nahradit. Pokud totiž vykácím vzrostlé stromy a teprve pak nasadím nové, musím jednak čekat dlouho, než nové stromy funkčně nahradí staré, a zároveň v suchých měsících jsou vyšší náklady na jejich údržbu, protože nemají ochranu od starších stromů. Pokud někde vidíme novou výsadbu, můžeme ji rozdělit na povedenou (koncepční) a nepovedenou (nahodilou). Za příklady nám může posloužit výsadba mezi Arciděkanským kostelem a bývalou KSČ, dnes ZUŠ. Nejen, že krásně vizuálně odděluje architektonicky zcela nesourodé budovy, ale dobře zapadne do prostředí, a byl navíc vhodně zvolen druh, který nepotřebuje vysoké osvětlení. Opačným příkladem je výsadba okolo domu kultury. Nejen, že celý prostor kolem Družby si zaslouží zkulturnit, a to koncepčně s ohledem na využití naprosté dominanty toho místa, a je tedy nesmysl na takovém místě nahodile zasadit pár stromů, protože jich pár bylo vykáceno, další chybou je právě zvolený druh.
Témat, která by se v tomto textu dalo ohledně zeleně probrat, je ještě mnoho, na těchto příkladech je pouze demonstrován současný stav, problémy, které je třeba řešit a nastíněné možnosti, jak využívat náš společný prostor. Klatovy na tom nejsou špatně, pohled na letecké snímky ukazuje, že zeleně, soukromé i veřejné, je dost. Nacházíme se ale na rozcestí, kdy si musíme, jako občané města odpovědět na dvě základní otázky: Chceme, aby veřejný prostor sloužil lidem a vyzýval je k odpočinku, setkávání a pulzoval životem, nebo chceme skanzen, kde se trávník nesmí pošlapat? Předáme našim potomkům město vzkvétající, živé a s dobrými vyhlídkami na udržitelnost, nebo město zelené samospádem, kde budou muset přírodu „vybudovat“ od začátku?
Mně spíš vadí ten strašný binec všude ve městě, odpadky se válí všude, nejstrašnější je to kolem nádraží a všech míst určených k odpočinku v přírodě, nikdo je pravidelně neuklízí. Špinavé chodníky a haldy odpadků kolem kontejnerů na tříděný odpad, které se sice vysypou, ale co upadne, se už nezvedne a neuklidí, pak se to válí po okolí, kde to rozfouká vítr. Odporná je ulice směrem k optice a bazénu, kde se válí odpady rozfoukaně ze sběrného dvora a prostě se tam taky neuklízí. Vždy si říkám jestli musím žít v takovém bordelu. Křesťák, kde venčím psa pravidelně uklízím a za deset let jsem tam neviděla nikoho od technických služeb uklízet.
Děkuji za komentář a za přečtení článku. Zeleni se v článku věnuji, protože je to téma, ve kterém mám určitou erudici, a protože mě trápí, že město nemá žádnou strategii, jak pracovat s přírodou, která potřebuje kontinuitu, a chybné, nebo dobré kroky se v ní projevují ještě mnoho dalších let.
Máte ovšem pravdu, že úklid města je velké téma a podrobně se mu věnujeme také. Zejména Stanislav Václavovic, který sepsal několik slov obecně k městkému mobiliáři zde na webu: https://www.klatovy21.cz/par-slov-k-mestskemu-mobiliari/
Pravidelnými pochůzkami Stanislav také situaci monitoruje, dává podněty na příslušná místa a spravuje občany o stavu.
Je chvályhodné, že se sama zapojujete do úklidu na Křesťáku, nicméně my nepovažujeme za fér, aby občané museli nahrazovat služby městských institucí a v podstatě dělat práci za ně…
Hlavně chybí záchod na Tylovo nábřeží.
Spousta lidí tam nakupuje v Bille, nebo čekají na autobus a nemají kam jít na záchod.
Máte pravdu, že tam lidem veřejné wc zřejmě chybí. Nicméně, pokud se nepletu, wc by snad mělo být přítomno na infomostu, který je přímo na nábřeží. Nemám ovšem informace o tom, proč nejsou v provozu.