Můžeš se představit čtenářům?
Jak zpívají Tři sestry „kluk jako ty, dvě ruce, dvě nohy, jedno p…, jedna hlava“. Narozen v Domažlicích, svět si pamatuji již jen jako Klatovák. Přes studijní a pracovní zastávky v Plzni, Praze a Sydney jsem jím vždy byl a myslím, že už zůstanu. Ve 42 letech mě „stáří“ a problémy se zády nutí zcela vynechat kopání do míče a nahradit ho jinými aktivitami. O to se snažím v zimě na běžkách a snowboardu, přes léto nejčastěji na kole kolem Klatov nebo pěšky po Šumavě. Mimo sport rád hraji deskové hry nebo navštěvuji kulturní akce.

V rámci práce pro rodinnou firmu i „soukromě“  stojíš  za organizací  řady úspěšných akcí – oblíbeným pouťovým programem v autosalonu, do Klatov jsi přivedl legendární alpské čerty neboli Krampusáky, v poslední době jsi zde s úspěchem představil oblíbený formát prezentace zajímavých osobností Pecha Kucha. Jaká je tvoje motivace pouštět se do těchto aktivit?
Zvláštní motivaci nepotřebuji, baví mě to. Obvykle se dlouho rozhoupávám, čekám, že s tím přijde někdo jiný, ale když je pocit, že něco, co mám rád, v Klatovech chybí, příliš bolestivý, tak se začnu snažit. Naštěstí v tom nikdy nejsem sám, v práci mám super akčního markeťáka, v soukromí zase pár nadšených kamarádů. Společným cílem těchto akcí je vyplnit mezeru v nabídce a trochu to tu rozhýbat. Když byla zmíněna Pechakucha Night, což je skvělý formát mezi zábavou a poznáním, tak mě láká kulturní akce pořádat i jinde, než jen na obvyklých místech. Staré haly, opuštěné kostely – v prostoru je také síla a může zážitek posílit.